Pokyny byly jasné: v kolik se sejdeme, co s sebou, jaký je plán.
Sešlo se devět statečných Hvězdiček, jedna chtěla, cituji: „raději trávit čas s rodinou“.
Naše první kroky vedly na Křížový vrch. Obešli jsme Hřbitov známou stezkou směrem k soše plačící Anny. Daník nám přiblížil její smutný příběh. Také jsme museli operovat v polních podmínkách. Mollinka si sedřela nohu.
Zpáteční cestu jsme zvolili kolem ZŠ U kostela a tam přišla krize. „Já mám hlad, já mám žízeň, mě bolí nohy“ ozývalo se od dětí. Do MŠ jsme dorazili kolem půl osmé. Po nezbytných úkonech děti zasedly k vydatné večeři, která se skládala z řízků, perníku, sušenek, ovoce, zeleniny, různého zobání a džusu.
V atriu byly připravené různé aktivity, např. hod holínkou na dálku nebo skoky z místa s batohem na zádech se zátěží. Řekli byste jak děti přetěžujeme, opak je pravdou. Řádily, smály se a využily vše, co bylo v nabídce. Po nezbytném úklidu a hygieně byla „Pyžamová párty“. Ta se mírně zvrhla v přebujelé veselí. Poslední aktivitou tohoto dne byla noční procházka celou MŠ. V té tmě jsme se řídili pouze bezpečnostními cedulkami „nouzový východ“ a slabým svitem malé baterky. To byl jediný moment za celý den (možná i celý školní rok), kdy děti ani nedutaly.
Přišel čas zavrtat se do pelíšku.
Dobrou noc naše milé Hvězdičky.
V noci nikdo neplakal a za odvahu děti našly pod polštářkem malou hračku. Proběhly se venku, protáhly tělíčka a zasedly ke snídani. Do deváté hodiny ranní jsme v MŠ byly už jen my dvě.
