Není pěna jako pěna

Někdo ji má na kávě, tatínkové na holení a někdo ji má u pusy. My ji měli od hasičů ze Starého Města. To bylo šťastného pištění a výskání. Některé děti v ní ani nebyly vidět. Zafoukal vítr a nadýchané obláčky pěny se vznášely k nebi.

Vše bylo zakončeno pořádnou sprvou, aby ze sebe děti smyly poslední pěnové obláčky.

Bylo to super druper.